Tak co, UŽ.....?

Jak všichni víte, moje švagřinka, pí Delfínová, bude brzy, za necelé tři týdny, rodit.
Všichni už jsou v radostném rozrušení, hlídají displeje svých mobilů, naše mamá Fiona (švagřina tchýně) vyprala, naškrobila a nažehlila krajky na zavinovačce po bráchovi (takže už starožitnost, cha chá), a táta, mimojiné člověk, který se nikdy příliš nekamarádil s nikým pod metr šedesát a 12 let věku, navíc jindy líný i skočit před dům do Alberta pro housky, ji jako královský kurýr s korunovačními klenoty ještě tentýž večer vezl přes celou Prahu k Delfínům a když to vidím a slyším, jímá mě podezření, že si ve své ložnici tajně stříhá metr jako na vojně, nebo s vyplazeným jazýčkem vybarvuje políčka v těhotenském kalendáři.

Jelikož je Delfínová prvorodička, dá se předpokládat, že ještě bude mírně přenášet, ale to nebrání rodině a přátelům v tom, aby ji denně obšťastňovali smskami a telefonáty typu: "tak co? UŽ...?". Jeden z prvních tazatelů byl kamarád Jára a když mu brácha minulý týden řekl, ať je v klidu, že termín je až 2.dubna, Jára nelenil a po třech dnech to zkusil znovu :)
Sice nevím proč, ale není to poprvé, co jsem zaznamenala, že nastávajícím rodičům s blížícím se termínem tyhle otázky vadí čím dál víc.
Asi je to stres. Můj brácha už ukázkově panikaří a začíná mít takové ty typické obavy, které zpětně čerství otcové komentují s úsměvem a označují za přehnané, a švagrová, která už chudinka nemůže po nocích spát a prý straší jako bílá pání, se drtí nazpamět tlustou knihu "Těhotenství od A do Z" a přeskakuje kapitoly s naturalisticky vyobrazeným nástřihem hráze, drží se za obrovské bříško a své krásné laní velké oči upírá s obavami do míst, kde by měl bydlet B-h.

A tak apeluji na všechny, aby nechali své synovce a neteřinky, vnučky a vnoučky, aby se ještě v bříšku v klidu "zdobili", protože den D prostě přijde tak či tak a všichni od robátka hned dostanou nějakou vyšperkovanou smsku ještě ze sálu (tímto jim radím přijít na svět v půl čtvrté ráno a všechny nedočkavce vzbudit!).