Když mi bylo asi 19, hlídala jsem jednoho malého kluka Kubíka, tehdy asi dvouletého a ten mi dal za jedno jediné odpoledne know-how, že pokud se rozhodnu mít malé dítě, NEEXISTUJE, abych se šla natáhnout ke knížce nebo telce a nechala ho samotného hrát v jiné místnosti, konejšena jeho spokojeným pobrukováním, protože zatímco jsem ležela na sedačce v obýváku, Kubík ukořistil v předsíni z mojí kabelky
fialovou rtěnku a řádně vydekoroval bíle vytapetovanou předsíň mých rodičů do výšky jednoho metru nad zemí po celém obvodu a pak mi rozzářeně ukazoval kde jsou
šoníci, žijafy, autíka a šuníko.A tak jsem si osvojila zlaté pravidlo, že když dítě bdí, bdíme s ním, když spí, spíme s ním a čerpáme energii, abychom s tím perpetum mobile udrželi krok.
To rodiče klučíka na obrázku asi taky nebyli zrovna úplně bdělí, a tak zatímco maminka hnípala, synek jí připravil překvapení :)
Žádné komentáře:
Okomentovat