Kontrola na psychině

Dneska jsem po dalších dvou měsících absolvovala kontrolu "skrz" hlavu. Je strašné, jak rychle to utíká, nemůžu uvěřit, že už je to tak dlouho, co jsem tam v půlce září tahala doktora Zajíce za nohavici a štkala, že mám pocit že umírám, ať mi něco píchne, a to rovnou v dvojté dávce. Což na něj tehdy vůbec nezapůsobilo (je zvyklý na ledacos) a nezúčastněně mi řekl, že už má po ordinační době a že si mám dojet přes půl Prahy do Riapsu, protože on spěchá n adalší službu do Bohnic. "Vemte mě s sebou!" už neslyšel, nasedl do nablýskaného Santa Fé, stáhl okýnko a poradil mi vzít si Neurol a zaspat to a ukázal mi výfuk.

Hned na to jsem začala chodit k jeho kolegyni, které se podařilo mi napoprvé nasadit parádní lék, takže už se naštěstí podobný záchvat paniky od té doby neobjevil. Dneska mě doktorka uvítala ve dveřích s úsměvem. Na otázku "jak se cítíte?" jsem zdvořile odpověděla "děkuji dobře, a Vy?" což nebylo asi vhodné a ani jsem to tak nemyslela. Psychina byla s mým výzorem spokojená, ptala se mě jestli dobře spím a co mi v poslední době udělalo radost.

Úplně mě zaskočila, protože jsem v tu chvíli nevěděla! Jak je to zvláštní! Kdyby se mě zeptala na opak, jistě bych z rukávu začala sypat co všechno mě štve, co jsem zvrtala a co zvrtal někdo jiný, jak jsem zase přibrala....., ale co mi udělalo radost? Naskočily mi střípky toho, co mě teď fakt potěšilo, jako nějaké to pěkné setkání s někým, nové povlečení, nová pračka, nové boty (jé už jsem vám říkala že mám nové botičkyyyy?), nějaké ty výtvory z mozaiky, ale nic zásadního, tak jsem vyhrkla: "skoro všechno!". Načež dochtorka se zatvářila nadmíru spokojeně, i když jsem vevnitř cítila, že tak trochu podvádím.
"No a na co, nebo z čeho, se teď těšíte?"
V duchu jsem rychle zamítla odpověď "jak si za chvíli dám doma pivko a topinku s česnekem" a vyhrkla jsem podruhé: "Na jaro!".
"A co budete dělat pěkného na jaře, nebo proč se na něj těšíte?" zeptala se a asi čekala, že se rozpovídám, jak budu chodit na procházky, cvičit tai-či, jezdit na víkendy a na výlety, hrady a zámky, ale já jsem se přiznala, že se těším jak umyju okna a pověsím "jarní záclonky" do kuchyně a do oken dáme sítě proti hmyzu a za okna nasadím nové kytky. Jak začneme chodit s mužem po práci na zahrádku na střik, zobat olivy, pomlouvat lidi z práce a přes sklo sklenky sledovat cvrkot na ulici.
Trochu jsem se v duchu zastyděla, jak mě jen materiální a povrchní věci (a to žrádlo) dokázají potěšit, ale doktorka mě překvapila milou závěrečnou řečí, ve které mi řekla, jaký pokrok u mě vidí, protože před několika měsíci byly moje nejvyšší ambice "přežít tenhle den, týden"... "tuhle návštěvu"..."tenhle pracovní úkol" a celé to období vůbec.
No tak asi jo! Ona je tady študovaná ;)
A za lpění na záclonkách a botkách mě pochválila...dokonce se mě zeptala, kde jsem je koupila :)