Chrrr chrrr... nejde

Chce se mi spát, chce se mi spát,
chce se mi co? Spát!
Spát se mi co? Chce!

Ach jo, proč to nejde? :( Vždyť je sobota!!! Můžu spát a nejde to.
Hlavně že v úterý se mi před sedmou ráno zdálo, že je neděle. Manžel se kolem mě tiše plížil z ložnice a já se slastně protáhla při myšlence, že ještě můžu spát, a že miláček jde dělat snídani (jsem nejen snila, ale patrně i blouznila). Až teprve když o něco později klaply hlavní dveře, uvědomila jsem si krutou realitu, vstala jsem a připojila se k davům pracujícího lidu.

Obvykle nespavostí netrpím, ba naopak, večer často usínám už u televizních zpráv a i přes rady mého muže (prosím tě jdi si lehnout, vždyť tady spíš!) dokážu slastně odfukovat až do půlnočních zpráv, kdy už vedle mě dříme i manžel, každý v jednom křídle sedačky, s hlavami něžně se dotýkajícími temeny v jejím rohu.

Nejhorší na tadytom spaní je, že člověk zaspí u romantického filmu s Melem Gibsonem a vzbudí ho Fredy Krueger, nebo ještě hůře - Sabina Laurinová s Pavlem Trávníčkem, při bolestně trapné performanci v pořadu Doremi z roku 2001 a půl.

Nejlepší je tchán Fanda. Ten spí u telky denně a navzdory názoru, že televize je energetický upír, on se nechává dobíjet modrým světlem denně do pěti do rána, pak se na hodinu přesune do ložnice, kde mírně po šesté vstává při zazvonění budíku. Přesto je maximálně svěží a díkybohu zdravý, a když jsme u tchánovců ještě bydleli, nesčetněkrát nás jeho spaní pobavilo. Třeba v okamžiku, kdy jsme společně večer sledovali televizi, načež tchán náhle procitl a ačkoli jsme už dávno sledovali něco jiného na úplně jiném kanálu, on zaostřil a zaperlil: "počkejte, teď jsem to nepochopil, tak jak to teda nakonec je?"

Tak. Sluníčko už je na obloze, v troubě zlátne jogurtová buchta s jahodama a drobenkou a na mě pomalu padá únava. Tak dobrou noc! ;)