Nemít děti po třicítce s sebou přináší ohromnou výhodu, a to jest spousta volného času mimo zaměstnání, ve kterém lze realizovat mnoho nápadů a projektů, které by nešly při lezoucím cvrčkovi praktikovat.
Ačkoli nejsem nijak manuálně zručná a výsledky z hodin pracovní výuky byly vždy tristní a zároveň úsměvné (jak pro koho), přesto disponuji neúnavným enthusiasmem a chutí tvořit, což je zjevně důsledek určité nudy. Třeba takhle ležím v sobotu dopoledne u tévé a jezdím očima po místnosti a představuji si, že by její výmalba mohla být o odstín tmavší/světlejší, anebo že tenhle květináč by potřeboval vyzdobit, což by mě jistě nenapadlo, kdybych v 11 dopoledne už po čtvrté přebalovala vzteklého potomka a čekala nás 2hodinová procházka. I když...já jsem blázen a i ve chvíli, kdy jsem ležela v bolestech v nemocnici, opravovala jsem "v duchu" kostrbatý sokl na zdi a "přebarvovala" ho z pictáciově zelené na útulnější karamelově béžovou.
Abych úplně neodbočovala: na fotce nahoře představuji dílko, které jsme společně s manželem vytvořili za jeden sobotní večer a zužitkovali jsme zbytek mozaiky ze sklepa, a zároveň do našeho interiéru vnesli trochu orientálního spiritu.
3 komentáře:
Bibi, když si rozestavíte tak 15 vyřezávaných slonů různých velikostí kolem květináči na vašem orientálním stolku, tak váš orientální spirit podstatně umocníš :-D
ps
bacha na choboty, natočit z okna ven... :-D
zdraví
delfín senior
je mi bližší to umocnit vodní dýmkou a talířem sweet & chilli křídel s kuskusem ;)
fast food hned v předsíni? :-D
Okomentovat