Splněná přání

Musím říct, že B-h mě má asi rád, protože (se) mi plní sny. Sice někdy se značným zpožděním, ale to je od B-ha čistě účelové, dává mi čas, abych si svá přání skutečně dobře rozmyslela, protože kde bych dneska byla, kdyby se mi všechna má přání vyplnila, že? Nemohla bych přece být vdaná za každého muže který se mi kdy zalíbil a s každým mít potomka, protože nejsem Liz Taylor (teda... teď už se jí začínám přibližovat...nebo spíš ona mě).
Mohla jsem taky být chudá zdravotní sestra (to mě drželo skutečně dlouhá léta), a zároveň přepracovaná právnička s velmi pokřiveným pohledem na svět.
V souvislosti s profesí mě v raném mládí trápilo, že se mi nechtělo studovat (nejsem studijní typ), ale ani se mi nechtělo skončit se základním vzděláním a životem se plácat od šichty k šichtě u pásu a od výplaty k výplatě. Hmotná nouze v mém raném věku mě dostatečně poučila a vytvořila jsem si určitou hranici blahobytu, pod kterou se nikdy nesmím dostat. Naštěstí ťuk ťuk na dřevo všechno dobře dopadlo, navzdory předpovědi šikanujících učitelek z druhého stupně na základce nejsem pomocná síla v kuchyni nebo kanceláři, a co se týká platu, za svoji práci pobírám 2-3násobek jejich učitelského.

Ale zase odbočuju;
Co se mi tedy vyplnilo? Emigrovat jsem navzdory mým plánům nemusela, ale v cizí zemi se mi přesto poštěstilo žít a pracovat, stejně jako se pak svobodně vrátit domů. Na toho pravého jsem si taky počkala drahnou chvilku, ale narozdíl od drahoušků mých četných známých mi nechodí domů ožralej, nebije mě, nelítá za každou sukní, není podnikatel bez špetky času a smyslu pro rodinu, neudělal ze mě pipku domácí ani zelenou vdovu, je na mě hodný a je s ním prča.
Máme hezký domov a jsme oba (víceméně) zdraví.

Tak to jsou takové stěžejní body a přání, která se mi vyplnila, díky ještě jednou B-hu.

A nedávno se mi ještě vyplnil jeden krásný sen, který jsem si přála už někdy v roce 1991-92.
Kdyby mi tehdy někdo řekl, že 21.2.2008 budu sedět ve Sportovní hale ve VIP lóži se svým manželem, budeme popíjet Cabernet Sauvignon ze sklenek na nožce, za zády mít rautový stůl s obloženými mísami a budeme sledovat živý koncert svých idolů, tak bych ho považovala za úplného blázna.

Nicméně přání se vyplnilo na víc než 100% a já jsem sledovala perfektní souhru muzikantů a důvěrně známý hlas jejich leadera, naskakovala mi husí kůže, stejně jako už dávno zapomenuté texty písní. Zpívala jsem na celé kolo, vlastně celá hala řvala unisono a roztančené hlavy pod námi vypadaly jako koberec z živých květů ve větru. Byla jsem jak v jiříkově vidění a žaludek mi tančil radostným vzrušením, jako když se poprvé políbíte s milovaným protějškem.

Díky bráchovi za zprostředkování nádherného zážitku! Od té doby u nás vyhrávají Cure každý den a my pokyvujeme rozcuchanými hlavami do rytmu a je nám zas o něco líp ;)