Milostné kočičí rošády

Tak nevím jestli se smát nebo brečet, ale za týden se mělo narodit naše kotě, teď fakt myslím chlupaté ušaté mimino s drápky, v barvě uzrálé švestičky, neb jde o kotě kartouzské modré kočky. Vyhlídli jsme si chovatelskou stanici za Prahou, těšili se, domluvili jsme si přednostní výběr toho nejhezčího a nejpřítulnějšího kotítka, začali řešit různé chovatelsko-organizační záležitosti, jako kam dáme záchůdek, jaké stelivo budeme používat, kde bude spinkat a jaké mu dáme jméno. A představte si, že nakonec před několika dny vyšlo najevo, že kočka Athéna švindlovala a těhotenství jen předstírala!

Zatímco ji panička rozmazlovala, podávala nugetky z losůska, jatýrka a pomalu tuzexovou trávu, aby kotítka dosáhla perfektního stavu a vzhledu, Athéna si libovala, kynula a v duchu se smála, jak všechny převezla. Na ultrazvuku totiž nic nebylo a kočička hned poté začala nanovo toužit po své 300km vzdálené lásce, modrém kočičákovi Renovi, se kterým už měla dva vrhy výstavních koťat suprové povahy. Holt láska je láska, a kočka Athéna dobře věděla, že když se nezadaří hned, pojede se za Reníčkem ještě jednou a to byl jistě účel :)
Liška jedna.
Na další námluvy už vzala i sestru Héru, která se zase dala do kupy s Dinem, bratrem Rena, a asi spolu vycházeli dobře, protože teď jsou "v tom" obě kočky. Termín mají koncem května, takže k nám domů se finální produkt dostane někdy koncem srpna. Už se moc těším a vy se taky těšte, hned bude tenhle blog veselejší!