Aby blog nestál...

Píšu, aby blog nestál a neztratila jsem přízeň celé čtenářské obce, tedy obou čtenářů, kteří sem pravidelně chodí, čímž je zdravím.

O tom, že jsem dlouho nepsala, svědčí, že jsem zapomněla vstupní heslo do svého blogu, což je něco jako ztratit klíčky od vozu, který stojí už měsíce před domem a pomalu rezne. Naštěstí jsem se dlouhou oklikou k heslu zase dostala.

Takže...nestalo se nic třeskutě zásadního, tak jen tak v kostce Co týden dal;

Kočka není bohužel volná, volala mi chovatelka. Nabídla mi ale výběr ze tří minikocourků a slíbila slevu 2 tisíce korun. Na to jsem slyšela a šla jsem se do stanice znovu podívat. Na podlaze ležel chumel 5 šedivých obláčků a odfukoval. Když jsme vešli do místnosti, obláček se rozprchl a zůstali jen dva malí pinďové, kterým jsem začala říkat dvojčata, protože vypadají téměř identicky. Jedno dvojče o nás začalo projevovat zájem, druhé se k nám otočilo zadkem a hlavičku zapíchlo mezi dvě přední pacinky na znamení, že mu dáme dát pokoj, protože chce spát!
Ten to u mě vyhrál. Krásně zapadne do naší domácnosti i životního stylu.
Moje zklamání z toho, že nebudem mít číču ale čičíka zmírnilo, když jsem viděla, jaká je holka potvůrka divoká, zatímco kocourek se hezky tulil a při hře nevystrkoval drápky.

Takže sbohem Geisho, takové krásné jméno... A vítej, kocoure Raphaeli! Snad se ti u nás bude líbit a nebudeš nám očůrávat byt...

Takže jsme v bytě udělali několik menších úprav, koupili záchůdek, pelíšek, stan s ocáskem a ouškama, aby se měl kam chodit schovávat, hezké keramické misky s glazurou a pár hraček, přičemž favoritem asi bude šedivá tlustá natahovací myš, která sama jezdí po podlaze.

Toliko fauna.

Co se týká flóry, tam je to podobně radostné - petúnie jsou pěkné, silné, přesto jsem je zaštípla, aby ještě víc košatěly a večer voní omamnou vůní. Kytky v bytě jsou taky jedna radost - jedna kytka hezčí než druhá...sama nevím, jak to dělám. Dostala jsem i pochvalu od rodičů (a to už je něco!).

V ložnici je pár drobných změn, ale nemá smysl popisovat, nafotím. Je to ale povedené. Mohla bych vyučovat feng šuej, ložnice je teď doopravdy moc příjemná a strašně moc harmonická. Myslím, že všechny návštěvy to teď bude táhnout hlavně tam, především ty pánské.. ;)

Sítě v oknech ještě stále nemáme. Firma je na roztrhání. Nemůžu uvěřit, že to je takový byznys a uvažuji, že začnu podnikat v sítích. Včera už měli přijít na 99,9%, umyla jsem okna a čekala, ale zase jim to nevyšlo. Tak jsem dneska trochu vyčítavě povídala pánovi do telefonu: "teda, já jsem na vás včera čekala celý večer, umyla jsem kvůli tomu i vlasy a vy nikde". Pochopitelně jsem chtěla říct vokna, ale proč bych se neztrapnila, že, zvlášť když hovor zaslechl můj šef a zastříhal ušima.

To je nějak tak všechno z bytu.

Jinak děda oslavil devadesátiny.
Děda je dost v pohodě, asi proto, že popíjí červené vínko a jezdí na rotopedu a chodí na procházky. Už se moc těším do důchodu, až budu mít čas na ježdění na rotopedu a na procházky. Červené víno zvládám už teď, dá se při něm vařit, žehlit, dělat tabulky do práce, a uklízet, ačkoli tady opatrně, onehdá jsem při cídění vany přepadla přes okraj, mohla jsem se utopit, kdo ví jak máme velkou vanu, chápe a rozumí.
Dědovy devadesátiny měly jednu jedinou vadu na kráse, a to sice, že se slavily hromadně. Jak já těžko snáším tyhle oslavy, a čím déle čekám na vlastní dítě, tím víc nesnáším chození do společnosti a konfrontaci s madonkama a jejich dětma...proč mi to nedávat sežrat... Kdybych toho byla ušetřená, možná už bych byla dávno těhotná, ale sotva se psychicky zotavím z jedné akce, je tady další. Že žárlím? No jasně že ano a divím se, že se tomu někdo vůbec diví.
Proto mě včera docela potěšilo, když jsem narazila na fórum, kde se otevřeně řeší tenhle problém a tak se nemusím cítit jako nepřejícná hysterka.
http://fora.babinet.cz/viewtopic.php?id=29959

Má někdo nějakou radu, recept? Sem s ním! :) A nechoďte na mě s jógou, jo? ;)